„Krizový štáb nefunguje, jak má, předsedkyně sněmovního zdravotního výboru s námi nekomunikuje, informace dostáváme chaotické, ale stále pevně věřím, že koronavirus můžeme porazit,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy přednosta Kliniky radiologie a nukleární medicíny FN a LF MU Brno a poslanec za TOP 09 Vlastimil Válek. Vládě chce navrhnout střídání směn zdravotníků, aby nedošlo k nákaze a ochromení chodu nemocnic.
Jak hodnotíte současné kroky vlády? Aktuálně posílá letadla do Číny pro roušky, zřizuje dvě nemocnice pro nakažené koronavirem, dala Česko do karantény a také vyzvala, aby lidé nosili roušky.
Já se domnívám, že technicky jsou ty kroky správné. Je potřeba v podstatě zabránit tomu, aby se infekce šířila prudce, aby nástup toho šíření, kterému se úplně zabránit nedá, byl co nejvíc pozvolný. A druhá priorita, která si myslím, že je naprosto zásadní, je, abychom co nejvíc ochránili rizikové skupiny občanů, kteří by mohli mít průběh onemocnění fatální. To znamená, ty kroky jsou v pořádku. Problém je jejich realizace. Rozdíl je v tom, co vláda říká, že udělá, a pak v tom, co se v praxi skutečně děje.
Můžete být konkrétní?
To, že doveze z Číny roušky, to vláda říká už několikrát. To není poprvé, co něco takového řekla, zatím žádné roušky nedovezla. To znamená, já budu věřit tomu, že ty kroky opravdu budou účinné ve fázi, kdy roušky budou v České republice, kdy začnou být distribuované, kdy budou respirátory v České republice, kdy bude dostatek testů, dostatek zkumavek. Kdyby možná vláda méně mluvila a více se ty faktické kroky realizovaly a opravdu se děly, tak by to možná bylo daleko účinnější. Já osobně si myslím, že zásadní problém je v tom, že všechno řeší pan premiér sám a rozhoduje o tom sám. Aspoň tak to působí v médiích, protože kromě pana premiéra se tam střídají různí ministři, různí náměstci, střídá se ten, kdo ten tým vede. Ale vždycky pak jen mluví premiér. O řadě kroků, které pan premiér udělal, se dozvídají ministři de facto z televize a v reportáži. Klasicky, zavřou se školy a neví to ministr školství. A myslím si, že by bylo na čase, aby se opravdu svolal řádný krizový štáb v tom složení, jak ukládá zákon, a aby se organizování chopili profesionálové.
Pan Prymula jako člověk, který je v čele z toho štábu, vám přijde málo?
Víte, pan Prymula je bezesporu výborný epidemiolog. Vzhledem k tomu, že vyhrál konkurz na náměstka ministra zdravotnictví, tak musel přesvědčit komisi o tom, že bude nejlepší možný náměstek ministra zdravotnictví. Ale neuvědomuji si, že by někdy ve svém životě dělal krizového manažera nebo že by měl trénink krizového manažera, možná se mýlím.
Vy jste před týdnem v komentáři pro Forum24 napsal, že vláda se chová jako „skupina surikat, která propadla panice“. Pořád si to myslíte?
Ne, nemyslím si to, omlouvám se surikatám. Surikaty se nechovají tak panicky jako vláda, surikaty se chovají velmi organizovaně, poučili mě o tom kolegové, kteří se zabývají zoologií. Já si myslím, že ale vláda jako celek a hlavně premiér se chová chaoticky. Chová se zmateně, nesystematicky, protože se střídají informace, které zaznívají z médií. Mně to přijde jako Antonín Zápotocký, když večer říkal: „Naše měna je pevná jako nikdy.“ A druhý den byla měnová reforma.
Na nedostatek ochranných pomůcek si nestěžují jenom čeští zdravotníci, ale třeba také sestry ve Velké Británii. Viděli jsme, že to je problém i v Polsku, není to spíš obecný problém? Nezaspaly všechny vlády?
Jistě, že každá země má svoje problémy. A každá země má určité potíže. Určitě řada vlád zaspala a také to bude mít dopad na vedení těch zemí a určitě pak budou dávat jednotlivé vlády účet svým voličům. Já si myslím, že výmluva na to, že je to něco, co jsme čekat nemohli, je chabá. Protože počet nakažených je 200 tisíc, teď nevím, jaké je absolutní číslo počtu nakažených na celém světě. A vzpomeňme si na asijskou chřipku v roce 58, kdy zemřelo půl druhého milionu obyvatel. To je samozřejmě pandemie, je to velmi komplikovaná situace a všechny země na světě se ji snaží nějak řešit. Nicméně já nevyčítám, že chybí některé prostředky, nelze se nachystat na to, že najednou budu muset přijmout do nemocnice, já nevím, deset tisíc nemocných. Ale lze podávat korektní férové informace. Korektní informace typu „Teď nemáme dostatek roušek, pracujeme na tom, ale nedokážeme jasně říct, kdy ty roušky budou, budeme informovat, jakmile budou v České republice a budeme je mít zajištěny“ mně nevadí. Vadí mi informace „Roušek je dostatek“ a není to pravda. Následující den „Roušky dovezeme z Číny“ a není to pravda. Následující den „Sehnali jsme milion roušek“ a není to pravda. To mně vadí.
Lidé si začali roušky šít svépomocí, teď se na vás obracím jako na lékaře, jak vysoká tam je ochrana?
Moje manželka začala s dcerou také šít roušky, já jsem shodou okolností pro ministranty u nás kupoval bílou látku na oblečení a zůstala mně jedna role, tak z toho začaly šít roušky. A ochrana je určitě lepší než nic. Jakási ochrana tam je, dokonce vychází různé tabulky, které jsou poměrně seriózní, jak který materiál podle hustoty chrání, či nechrání. Minimálně brání kapénkové infekci a dalším věcem. Ale principiálně jakákoliv ochrana je dobrá. Jakékoliv omezení styku, jakákoliv izolace je dobrá. A jakékoliv zvýšení bezpečnosti je dobré. Samozřejmě jsou různé typy roušek, různé typy respirátorů, některé chrání prakticky dokonale, některé chrání méně, některé ještě méně, ale určitě je dobře, když si lidé pomáhají a snaží se chránit tímto způsobem. Je to odpovědnost, která je potřeba, bez ní nemáme šanci tuto situaci překonat.
Jak odpovědná je v té situaci samotná opozice? Od vás je sice slyšet kritika, viděli jsme některé vaše představitele, kteří se sami vyfotili v rouškách, vyzvali lidi k nošení roušek, ale máte nějaký konkrétní plán, který byste popřípadě vládě mohli nabídnout?
Já nevím teď aktuální informace. Podle mých informací se včera sešli představitelé opozičních stran a domlouvají se na nějakém návrhu, na nějakém doporučení. Já osobně se domnívám, že teď je potřeba opravdu podporovat všechny kroky, které vláda dělá, protože nemáme takový dostatek informací a nemáme ani jako opozice nástroje, kterými bychom naše doporučení realizovali. My se snažíme, já to dělám pravidelně, posílat návrhy, doporučení na krizový štáb. Problém je, že krizový štáb jako celek nefunguje, funguje pouze pan premiér a principiálně je to možná hloupé, ale pokud jemu pošlu SMS, dostanu odpověď, ale od zbytku toho týmu nedostanu. A to není úplně šťastná cesta a není to šťastný způsob. Navíc ve středu budeme mít zdravotní výbor a já myslím, že řadu těch věcí tam budeme diskutovat.
Řeknu několik konkrétních bodů, které mám nachystané. Myslím si, že je potřeba se velmi zásadním způsobem zamyslet nad fungováním transfuzních stanic a podebatovat o tom, jestli je opravdu nulové riziko přenosu infekce pomocí krve a preparátů, jak zajistit bezchybný chod transfuzních stanic tak, abychom měli dostatek krve. To si myslím, že je jedna z priorit. Pak je potřeba se soustředit na pacienty, kteří jsou chroničtí, onkologičtí, kteří mají jiné choroby a nemají infekci koronavirem. A tady musíme jasně zajistit pro tyto pacienty péči, protože je potřeba si uvědomit, že v některých zemích, v Číně typicky umírala řada pacientů, kteří nebyli nakaženi, ale nedostali se ke kvalitní péči, protože byli vytěsněni pacienty s koronavirem. A to je druhá věc, kterou si myslím, že je potřeba zdůraznit a posílit. A já osobně se domnívám, že by se mělo daleko intenzivněji trvat na těch karanténních opatřeních tak, abychom ještě víc oploštili to riziko nárůstu počtu nakažených. A zase to je téma, které chci zítra na zdravotním výboru diskutovat.
Co to znamená intenzivněji?
Intenzivně znamená například směnování v nemocnicích. Počet pacientů v nemocnicích je nižší, takže si myslím, že není úplně šťastné, aby byl zákaz dovolených, nebo nevím, jak to mám formulovat. Domnívám se, že by bylo správné, aby velká zdravotnická zařízení vytvořila dva tři týmy, které se budou střídat. Vždycky jeden ten tým bude doma v karanténě, dva týmy budou pracovat tak, aby nehrozilo riziko, že v oblastech, kde výkony dělá třeba 200 doktorů v republice, se jich část nakazí. Já třeba řeknu konkrétní příklad - máte pacienty s cévní mozkovou příhodou, teď těch pacientů není málo. Pacienti potřebují neurointervenční výkon. Lékaři, kteří tento výkon jsou schopni udělat, jsou v mojí nemocnici čtyři. U sv. Anny jsou další tři, řekněme. Pokud tito čtyři doktoři budou v karanténě, nemá kdo ty výkony dělat. To znamená, já potřebuji rozdělit týmy pracovníků, již dělají výkony, které se musí dělat, i když je toto mimořádné období, tak, aby se navzájem nenakazili. To je jedno z opatření, ke kterému bych rád přesvědčil pana ministra, aby je udělali plošně systémově.
Možné je i část nemocnic zcela odclonit od akutních pacientů, aby se věnovaly jenom chronickým pacientům. Prostě nesmíme zapomenout na to, že tady máme velkou skupinu nemocných, kteří jsou chroničtí a potřebují péči. A není možné, aby se stalo, že ta péče bude ohrožena. Představte si, že by se dostal do karantény IKEM, že by se dostal do karantény Masarykův onkologický ústav, to znamená zařízení, kde je poskytována péče obrovskému množství pacientů, kteří když péči nebudou mít, budou mít vážné zdravotní problémy a mohou i umírat. Tak takové zostření karantény nebo až bojové podmínky si dokážu představit.
A zjišťoval jste si podporu na sněmovním zdravotním výboru, jestli se dokážete domluvit napříč politickým spektrem a táhnout za jeden provaz?
Máme whatsappovou skupinu, kde diskutujeme. Část členů zdravotního výboru moc nediskutuje, zatím se paní předsedkyně ne úplně zásadním způsobem zapojuje. Já jsem ji teď delší dobu neviděl ani v médiích vystupovat. Ale předpokládám, že budeme mít dlouhou debatu a budeme intenzivně diskutovat o možných opatřeních. Pevně věřím, že přijde pan ministr, pan náměstek Prymula nebo část zástupců ministerstva. Ale já mohu navrhovat cokoliv, ale pokud na druhé straně nemám partnera, se kterým bych se o těch návrzích mohl bavit, tak je to těžké. Já jsem se snažil návrhy posílat dál cestou předsedkyně naší strany TOP 09 Markéty Adamové Pekarové, která je samozřejmě ventiluje, ale nemá to ten výsledný efekt. Stejně tak cestou předsedy poslaneckého klubu jsem se snažil dostat na grémium jednání předsedů poslaneckých klubů, ale zas ten efekt na krizový štáb není. Krizový štáb, znovu to opakuji, nefunguje tak, jak byl měl ze zákona fungovat. To považuji za organizačně systémovou chybu.
Psycholog Daniel Štrobl nám včera řekl, že ve veřejném prostoru chybí jakási víra a naděje, kterou teď lidé potřebují. Myslíte si, že politici ji umí veřejnosti dát, a vy osobně ji tady vidíte?
Já si myslím, že není třeba propadat beznaději. Já jsem opakovaně říkal, je nesmysl propadat panice, je nesmysl propadat beznaději, bavme se o konkrétních číslech. V naší nemocnici je v současné době hospitalizováno pět pacientů s touto infekcí, kteří mají důvod být hospitalizováni. A průběh jejich nemoci je velmi lehký. To znamená, tady se nebavíme o tom, že by umíraly desítky stovky nemocných. Systém zdravotnictví opravdu jede na plné obrátky. Já si myslím, že navzdory některým nesystémovým krokům, které vláda dělá, nebo nedostatku roušek a respirátorů se daří rozjet ten systém tak, že se občané nemají opravdu důvod bát. Měli by dodržovat důsledně všechna doporučení. To znamená izolaci, opravdu komunikovat s hygienickými stanicemi.
My se je snažíme cestou děkanů lékařských fakult posílit tak, aby tam byli studenti, aby se tam lidé opravdu dovolali, aby ty informace byly dostupné, aby se k těm informacím dostali. Myslím si, že to je jedna ze zásadních věcí. Já všem doporučuji, aby si nainstalovali na mobily aplikaci Záchranku, která posílá informace do mobilu. Že jsou další čísla, na která se mohou dovolat. Já si myslím, že to je všechno potřeba udělat. Je potřeba být solidární, je potřeba si uvědomit, že se nebavíme o dnech, ale že se bavíme spíše o týdnech, než se podaří celou situaci zvládnout. Možná 4, 5, 6, já bych byl spíš skeptik. Nicméně ten nárůst není rychlý. Zatím je situace, co se týče ohrožení života pacientů, vážného stavu pacientů, zcela pod kontrolou, to znamená, v tomto směru bych opravdu důvěřoval našemu systému zdravotníků. Ale znovu říkám, je potřeba, aby se dodržovala pravidla, která jsou stanovená, to znamená, aby pacienti se nedomáhali zbytečných vyšetření, aby si opravdu uvědomili, že v drtivé většině případů průběh toho onemocnění není vážný. Je řekněme lehký, není nijak život ohrožující. Takže strach není na místě.