Při pohledu na dnešní datum pociťuji štěstí a úlevu. Právě si připomínáme definitivní zánik Varšavské smlouvy, symbol vraždění, potlačování plurality a invaze do tehdejšího Československa v srpnu roku 1968. Její existence a historie byla symbolicky uzavřena 1. července 1991, a to zrovna v Praze, Černínském paláci. Tehdy byla ukončena její politická rovina, když o půl roku dříve byl v Budapešti podepsán akt o rozpuštění vojenských struktur. Je skvělé, že žijeme ve světě bez Varšavské smlouvy, která připravovala země i její obyvatele o svobodu. Její rozpad považuji za další krok k demokracii.
Varšavská smlouva mě provázela velkou část mého života. Nešlo před ní uniknout v hodinách občanské výchovy na střední škole, ani na medicíně v rámci vědeckého komunismu, z něhož se dělal povinný zápočet, ale i zkouška. Rovněž v navazujících a podobných zhůvěřilých předmětech, které se vyučovaly na všech vysokých školách, nám do omrzení opakovali, že tento mírový pakt je hrází proti imperialistické agresi. Ale že je to zcela obranná aliance.
Jenže zmíněný veskrze „mírový“ pakt vraždil nejprve v Maďarsku při tamním povstání z října roku 1956 a poté i v naší zemi. „Mírová vojska“ Varšavské smlouvy tak zabíjela vlastní lidi v zemích, které byly členy aliance, jednalo se o vazalské státy SSSR. A tak Varšavská smlouva nikdy nebojovala s NATO a ani nepředstavovala „hráz míru“. Armády uvedené smlouvy pouze sloužily ke krvavému potlačování byť jen pokusů o svobodu a demokracie v zemích vazalů Moskvy.
Absurdní cvičení paktu: zdržte útok NATO o 15 minut
Jak moc se realita Varšavské smlouvy lišila od toho, o čem se nás snažili ve škole přesvědčit, se člověk dozvídal od rodičů. Mně bylo v roce 1968 osm let. V době normalizace již vojska Varšavské smlouvy hlavně cvičila. Vojnu jsem absolvoval jako lékař u motostřelců v Lounech. A tak jsem zažil vlastně všechna cvičiště a finálně jsem působil jako zdravotník na Družbě. Zde vojska Varšavské smlouvy ukazovala, jak se postavíme západnímu agresorovi. Naším úkolem bylo zdržet útok NATO o asi patnáct minut. Už to byla taková spíše parodie, která mně vzala rok života.
O to více jsem byl rád, když Sametová revoluce smetla všechny ty zločince a podvodníky včetně Varšavské smlouvy. Vše se pro mě završilo v loňském roce, kdy se mně podařilo prosadit a v Poslanecké sněmovně schválit Zákon o odškodnění obětí z roku 1969. Tehdy na demonstranty útočily československé bezpečnostní složky, které se stejně jako normalizační vedení země postavilo na stranu okupantů.
Kdo si dnes vzpomene na Varšavskou smlouvu, kdo z mladých tuší, jaké zlo v sobě ukrývala? Každý den je třeba děkovat a vážit si toho, že žijeme ve světě bez Varšavských smluv. Demokracie není dokonalá, má řadu problémů a je velmi zranitelná. Ale pořád se jedná o nejlepší ochranu svobod a práva. Diktatura, která stvořila Varšavskou smlouvu, není cestou ke svobodě a právu. A vojska Varšavské smlouvy to opakovaně dokázala. Proto je dobře, že tento pakt zanikl a pro mě je den jejího zániku dalším symbolem cesty k demokracii a ke svobodě každého z nás.