Stále trváte na tom, že plošné nařízení respirátorů není potřeba?
Trvám. Ale nejen já. Je to i přístup ministrů zdravotnictví Evropské unie. A stejné doporučení má WHO (Světová zdravotnická organizace) a HERA (krizová zdravotní komise Evropské unie).
Můžete objasnit důvod?
Je jich víc. Medicínské, ale v mém případě i politické. Jsem pravicový a konzervativní politik, příčí se mi nařizovat něco, o čem nejsem absolutně přesvědčený, že to má smysl.
Dřív jsme se „dusili v rouškách“ nesmyslně?
To jsem neřekl. Souvisí to s medicínskými důvody, pro které už nechceme nařizovat ochranu dýchacích cest plošně. Zatímco šíření delty bránily roušky a respirátory účinněji, proti omikronu, který nyní dominuje, chrání podstatně méně, asi jen z 30 až 40 procent. A to za podmínky, že perfektně těsní a mění se nejdéle po osmi hodinách. Proto shodně s evropskými odborníky volíme racionální postup.
Jaký máte na mysli?
Doporučujeme respirátory cestou hygien tam, kde je lokálně horší situace. Například řada nemocnic už je vyžaduje. A domnívám se, že v listopadu či prosinci budou respirátory ve většině zdravotnických zařízení i domovů pro seniory samozřejmostí pro pacienty i pro personál. Ale nebudu to nařizovat já.
Co by se muselo stát, abyste změnil názor?
Musel by se zásadně změnit koronavirus. Musel by zmutovat do takové formy, kdy bude mít plošné nařízení respirátorů smysl. Ale nic takového se nestane. Podle řady odborníků je omikron pravděpodobně poslední mutace, která má podstatný vliv na zdraví lidí. My navíc již máme k dispozici i fakta potvrzující zbytečnost plošných nařízení. Při letní vlně covidu byly dva typy zemí: jeden, jako naše, kde respirátory jen doporučovali, a druhý, kde to bylo nařízené. Ukázalo se, že státy, které roušky či respirátory nařídily, na tom byly stejně nebo hůř než my, ať jde o celkový počet nakažených, hospitalizovaných na jednotkách intenzivní péče či úmrtí. To znamená, že dopad nařízení byl nulový.