Jsme se v cílové rovince plnění dohody s odbory a vedením ČLK. Kromě jednoho bodu průběžně plníme či máme splněno vše. Zbývá poslední bod: legislativní úprava odměňování zdravotníků. Věřím, že i ten se při dobré vůli účastníků jednání podaří splnit.
Tím bude splněno to, k čemu jsem se svým podpisem zavázal nejen já, ale i vedení České lékařské komory a zdravotnických odborů. První část požadavků se týkala rychlého navýšení odměňování. To jsme vyřešili tak, že lékaři, farmaceuti a zubaři byli přesunuti do vyšších platových tříd. To se stalo ještě v prosinci roku 2023.
Navýšení platů o 5 až 15 tisíc korun
V lednu 2024 pak byly navýšeny platy všem zaměstnancům ve všech nemocnicích, včetně těch pracujících na zkrácené úvazky. Lékaři si tak přilepšili o 5, 8 nebo 15 tisíc korun v závislosti na své kvalifikaci, zařazení a zkušenostech. VZP dále uzavřela se všemi poskytovateli lůžkové péče úhradový dodatek, který na toto navýšení poskytuje finanční prostředky. Toto navýšení samozřejmě zůstává i do dalších let.
Změny ve vzdělávání zdravotníků
Za mě nejdůležitější oblastí byly požadavky mladých lékařů v oblasti vzdělávání a lepšího sladění osobního a pracovního života. Ti prosazovali zlepšení podmínek pro vzdělávání a předatestační přípravu. To jako lékař a univerzitní profesor kvituji, protože význam kvalitního vzdělávání zdravotníků nelze dostatečně zdůraznit. Od 1. srpna čekám zákonné ukotvení práva na pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu pro přípravu a vykonání zkoušky po ukončeném postgraduálním vzdělávání nejen u lékařů, ale u všech zdravotníků. Dále byli v každé přímo řízené nemocnici zřízeni koordinátoři pro vzdělávání a vzniklo i centrální kontaktní místo pro příjem stížností na nedodržování výše uvedených vzdělávacího procesu lékařů. Spolu s Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví také pracujeme na informačním systému Administrátor, který významně zefektivní a ztransparentní administraci postgraduálního vzdělávání lékařů.
Novela zákoníku práce
Ministerstvo zdravotnictví se v signované prosincové dohodě zavázalo spolu s ostatními účastníky připravit i legislativu, která povede ke snížení přesčasové práce a k dalšímu zlepšení pracovních podmínek. To je plněno průběžně. Změny zákoníku práce jsou již v legislativním procesu a jejich účinnost je plánovaná na již zmiňovaný první srpen tohoto roku. Zde si dovolím poznámku, že řešením excesivní přesčasové zátěže je změna organizace práce v nemocnicích, například skrze posílení nepřetržitého vícesměnného provozu. U nás podobný systém již dříve zavedly například FN Plzeň nebo FN Olomouc. Nehoruji za to, aby tento model byl na všech odděleních, ale myslím, že na urgentních příjmech a řadě dalších odděleních je, pokud opravdu chceme omezit přesčasovou práci, nevyhnutelné ho zavést. Na nich se skutečně nelze opírat o přesčasy. Povaha práce i její intenzita to nedovoluje.
Legislativní změna odměňování lékařů
To je ten bod, který zbývá splnit. Na ministerstvu jsme připravili návrh, který počítá s nepodkročitelným příjmem zdravotníků. Tento nepodkročitelný příjem odpovídá často skloňovanému Hegerovu memorandu, které jsme podpisem prosincové Dohody znovu validovali. Pro vysvětlení: Hegerovo memorandum stanoví, že lékař bude mít dle dosažené kvalifikace za odpracování základní pracovní doby a průměrně 8 hodin služeb za týden 1,5- 3násobek průměrné mzdy v národním hospodářství dva roky zpět. To je za mě přijatelný kompromis, který plní prosincovou dohodu. Rozhodně si ale nemyslím, že stát by měl vnucovat platové tabulky soukromým nemocnicím, jak navrhují odbory.
V úvodu jsem shrnul, že dohoda je téměř splněná, v navazujícím textu jsem předložil argumenty, které to potvrzují. Ano, přiznávám, že jsou věci, které mohly jít rychleji a lépe, ale soudím, že je lepší mít kvalitní kompromis později než rychle odfláknutý nedodělek, který nebude vyhovovat nikomu. Tento návrh jsem připraven prosazovat ve vládě i v parlamentu a je také maximem možného z hlediska finanční udržitelnosti systému zdravotního pojištění, ze kterého je české zdravotnictví financováno. Jedním dechem však dodávám, že tím však péče o fungování, udržitelnost a personální stránku našeho zdravotního systému nekončí. Jak ukázala strategická analýza potřeb rezortu zdravotnictví, kterou jsme na ministerstvu vypracovali, čeká nás hromada práce, ale tomu se budu věnovat zase v některém z příštích textů.